sobota 13. ledna 2018

Kingovy Nezbytné věci - nezbytnost i pro vás

Víte, já miluju Kinga. Ale psát o něm je pro mě poměrně těžké. Často totiž sklouznu k tomu, že: "King se nám snaží dokázat, že největší monstra nejsou ani draci, ani bubáci, ale lidé samotní.". A trochu se obávám, že ani tady se tomu neubráním.

Jenže bohužel (bohudík?) právě tohle je důvod, proč jsou Nezbytné věci jedna z mých nejoblíbenějších kingovek vůbec. Jako většinou, i tady to začíná nenápadně, když se v městečku otevře obchod s podivným názvem Nezbytné věci. Co přijde dál, je jako malá, maličká sněhová koule, na kterou se postupně nabaluje sníh, až se nakonec sune obří lavina. Tu pomyslnou sněhovou kouli uplácal Leland Gaunt, zvláštně charismatický majitel Nezbytných věcí a nejspíš jeden z mých nejoblíbenějších knižních záporáků. Otázkou ale je, jestli vlastně vůbec je záporákem.


Když se totiž řekne záporák, většinu napadne šílenec s mačetou, zlý černokněžník nebo sériový vrah číhající ve stínech. Ne tak Leland. Leland má tu moc probudit v lidech potlačovanou zášť, hamižnost, chtíč a vůbec všechno, čemu když se dá volný průchod, vznikne velká zábava. Totiž pro Lelanda. A taky pro vás. Ona je totiž vážně zábava sledovat, co dokáže způsobit tu pomluva, tamhle stará fotka, někde falešný dopis a jinde zase proříznutá pneumatika. A zároveň to vlastně zábava vůbec není, když si člověk uvědomí, že takhle to na světě může fungovat i bez tajemných prodavačů s uhrančivýma očima.

Nezbytné věci nejsou čistokrevným hororem, osobně mi to přijde spíš jako dobře rozehrané drama s hororovými prvky, kde se chvílemi budete bát, často budete napjatí, sem tam se královsky pobavíte, občas možná těžce ponesete pocity křivdy, která se některým postavám udála... a ze všeho nejčastěji asi budete kroutit hlavou nad tím, jak málo stačí k tomu, aby se toho tolik a tak rychle událo. Kniha sice má pár stovek stran, ale uteče vám to jako jízda na tobogánu, věřte mi. Rozjezd je pomalejší, potom to nabere rychlost a na konci vyskočíte se zatajeným dechem.

A filmovou adaptaci vám taky s klidem doporučím. Devadesátkové béčko jak má být, což já můžu :)

neděle 7. ledna 2018

Knižní "výzva" 2018

Jako každý rok, ani letos knižní výzvu od Ells neberu jako výzvu, ale spíš seznam přečtených knih. Ráda se na konci roku podívám, co jsem přečetla, porovnávám s předchozími lety a když se mě někdo zeptá, kdy jsem naposledy četla Zaklínače, mám jasnou odpověď :) Loni to teda bylo trochu depresivní, protože jsem přečetla asi 7 knih a z toho jednu do výzvy už ani nedoplnila, ale zase se dařilo na jiných frontách. A dál už to nebudu okecávat, stejně sem na to budu koukat jen já :)


1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

sobota 6. ledna 2018

2017 v kostce

Já na to bilancování na blogu moc nejsem. Ale jsou chvíle, kdy je to třeba. Například ve chvílích, kdy si uvědomíte, že váš poslední rok stejně nejlíp vystihla Mrtvá nevěsta na Twitteru, když psala o životě vlastním:

"Poprvý za 7 let, co jsem na Goodreads, se mi nepodaří splnit předsevzetí o počtu přečtených knih. Nedala jsem ani 50. Ten rok byl fakt náročnej. Ve spoustě ohledů. Ale snad poprvý se ohlížím zpátky, a fakt vidím nějakej posun. Takže u mě dobrý!"

A tak je to i u mě. Jenže já těch knih nedala ani 10. Dala jsem jich 7, oproti běžným zhruba 50. A víte co? Nevyměnila bych to ani za nic. Loňský rok byla jedna změna za druhou, blog i čtení šly do pozadí (ačkoliv ono to tu skomíralo už delší dobu, co si budeme...), zato jsem ale zvládla státnice, nástup do práce, dvoje stěhování a loučení s přáteli ze školy i města, které jsem považovala za rodnou hroudu, i když jsem se tam vlastně nenarodila.


Práce mi kradla hodně času, volno jsem potom dělila mezi přítele, cesty do starého domova a spánek, který mi teď zoufale chybí. Na blog jsem myslela a chyběl mi, stejně jako čtení, ale ona nějak nebyla síla. U blogu jsem navíc přemýšlela, jestli ho nechat jen knižně zaměřený, nebo začít znovu, na jiném místě a ne jen knižně. Nakonec jsem se rozhodla, že to nechám takhle. Postupně jsem promazala a přepsala pár starých článků, které za moc nestály a pravděpodobně v tom ještě budu pokračovat (vidíte? jestli ono by fakt nebylo snazší začít jinde).


Každopádně hlavní je, že po roce má můj život konečně zase nějaký řád. Na čtení zkrátka není tolik času, kolik jsem měla dřív, navíc už to ani není můj hlavní koníček... ale konečně si zase občas čtu aspoň před spaním, nebo během víkendových dopolední. O sobotách bych si ráda sedla k psaní článků a celkově bych se do toho knižního světa ráda vrátila (takže mě zase koukej zvát na blogosrazy, Brno!). A když se mi sem nakonec přece jenom vloudí nějaký ten neknižní článek, tak se holt uvidí, jestli se budu stěhovat, nebo to tu jen přejmenuju na Další (nejen) knižní blog :)


Ať tak nebo tak, díky, že mě pořád sledujete na Facebooku i Instagramu, že sem občas přihodíte komentář, a tak nějak celkově za to, že jste na mě za tu dobu ticha nezanevřeli :) Hodně štěstí do nového roku a trochu toho řádu a času na čtení i další koníčky!