čtvrtek 24. srpna 2017

Sedět tak v houpacím křesle s kočkou v klíně...

Kdysi jsem psala článek o tom, jak to mám s knihami. Že ačkoliv vždycky budu snít o místnosti, kde je kniha vedle knihy od podlahy až ke stropu, v reálu ke svojí knihovničce přistupuju úplně jinak. Doby impulzivních nákupů jsou za mnou, teď naopak každou knihu pečlivě vybírám a v zásadě kupuji jen milované autory nebo krásné kousky, kterými ráda čas od času listuju. A samozřejmě něco málo klasické a odborné literatury, to abych si mohla připadat chytře :)

Co se týče mých čtecích návyků, vystačím si většinou s hradbou polštářů v posteli, případně s umělou kožešinkou před hřejícím topením a hrnkem čaje opodál, to když nastanou dlouhé zimní večery. Není to ale to, po čem moje srdíčko nejvíc ze všeho prahne. Už odmalička jsem si přála houpací křeslo. Ale žádnou modernu, prostě klasické babičkovské houpací křeslo. Vždyť víte, takové to, kde si babičky s kočkou v klíně rozloží pletení a vykládají si s dědečkem, co se za ten den událo :)


Plést neumím, ale přesně v takovém křesle bych si strašně ráda četla. Vybrat si některý z pokladů v knihovničce, uvelebit se u krbu (ten mi zatím chybí, ale jednou se určitě dočkám) a strávit večer, noc i nadcházející ráno zavrtaná v kouzelných světech. Nebo v hororových. Kdo mě už trochu zná, asi ví, co by v takové knihovně bylo. A kdo ne, může mrknout na můj wishlist a něco mi koupit. Teda, chci říct, získat představu :) Pravděpodobně mě ale uvidíte se Zaklínačem, což je moje vůbec nejoblíbenější knižní série, obzvlášť první povídkovou knihu (Poslední přání) hodně můžu.

A koho by zajímalo, jak si maluju svůj čtecí koutek, ten si představí plápolající plamínky v krbu, předoucího zrzavého kocoura a co se zbytku týče, ten vidíte tady. Křeslo je inspirováno Picassem, což je jeden z mých oblíbenců a určitě bych tak byla strašně inspirovaná a políbená múzou. K tomu hezká knihovna, kam se vejdou všechny moje oblíbenosti, a jsem naprosto spokojená.


Jak si vysněný čtecí koutek představujete Vy? Co by v něm nemělo chybět? Popusťte uzdu fantazii, může to být jediná polička a může to být největší knihovna světa :)

Za možnost zamyslet se nad čtecím koutkem a podělit se o to s Vámi děkuji biano.cz a martinus.cz, což jsou stránky, na kterých seženete všechno, co k vybudování vysněného čtecího místa potřebujete.

2 komentáře:

  1. K houpacím křeslům mám obecně ambivalentní vztah.
    Prababička jedno měla a bylo super. Když jsem byla děcko a jen tak jsem si v něm hrála.

    Ale číst si v něm? To bych asi nemohla. Nemůžu si číst ani ve statickém křesle, připadám si v něm taková zapadnutá. A ještě aby se to houpalo... Ni. Jinak čtecí místo nemám, nejvíc čtu asi na posteli vleže, s peřinou nahrnutou okolo. Nebo na židli, když si můžu opírat natažené nohy o blízkou bednu, nebo o stůl :D

    A vždycky jsem chtěla veliké nízké okno, s velikým parapetem. Abych tam mohla sedět, opírat se a číst si! Něco takovéhleho: (goo.gl/qfcx7L) A ideálně s výhledem někam do zeleně, zahrady nebo tak... Ach. To by bylo super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to já zase houpací křesla ráda :) To okno zní taky super, to je pravda, to by se mi moc líbilo :)

      Vymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)