neděle 19. června 2016

Květen s Japonci

Květen jsem věnovala četbě japonských autorů. I když mi ještě dělá společnost třetí kniha 1Q84, je čas na menší shrnutí :)

instagram blogu

Z opakování tu máme Temné vody a Čáry. Temné vody jsou soubor hororových povídek od autora známého Kruhu (vždyť víte, to s tou videokazetou, po jejímž zhlédnutí do týdne umřete). Všechny se, světe div se, týkají vody. A všechny mám ráda, ať to čtu kolikrát chci. Možná to není nejděsivější věc na světě, na mě ale atmosféra povídek působí dostatečně mrazivě na to, abych radši chvíli pila místo vody třeba víno.

O Čárách jsem kdysi psala už tady. Je to kniha s geniálním nápadem, kde jedna postava střídá druhou a každá si nese svoje břemeno. Ačkoliv mi ale násilí obvykle moc nevadí, tady jde přesně o ten druh, který nezvládám. Hlavy a střeva ať si vzduchem klidně poletují jako konfety, násilí na ženách ale prostě nemůžu. Od Rjú Murakamiho si ráda přečtu cokoliv dalšího, Čáry ale nejsou pro mě.


Pohřbení ve snu je další povídková kniha. Tentokrát jde o detektivky, většinou staršího data. Spíš ale šlo o všelijaké záhady, které se v příběhu postupně rozuzlovaly. A ta rozuzlení často stála za to a dokázala překvapit. Nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek a utíkala nakoupit štosy japonských detektivek, některé z příběhů mi ale utkvěly v hlavě a pokud hledáte něco nápaditého, určitě se toho nebojte.

Bezbarvý Cukuru Tazaki byl po dlouhé době jedna z kratších věcí od Murakamiho, kterou jsem četla. Dost lidí bylo z knihy zklamaných, já ale dostala přesně to, co jsem čekala. Murakamiho postavy rády hledají samy sebe a přesně tak se hledá i Cukuru. I kdyby kvůli tomu měl jet až do Finska. U knihy jsem si příjemně odpočala, s Cukuruem popřemýšlela, a kdykoliv teď sedím na vlakovém nádraží,vzpomenu si na něj. Víc nepotřebuju :)


Pokud jde o 1Q84, tam mě čeká ještě třetí kniha. A po nadšení z prvních dvou se do ní začtu nejspíš hned teď. 1Q84 začíná vcelku nevinně, postupně se ale začne zvrhávat v něco magického. Oproti jiným Murakamiho knihám mi tohle připadá akčnější a méně rozvláčné a nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc baví sledovat Tengovu linku, nebo tu Aomaminu. Víc toho zatím říct nemůžu, prozatím to ale řadím na vrchol toho, co jsem od Murakamiho četla. Snad to Kniha 3 neshodí :)


Co jste v poslední době četli vy? Ať už Japonce nebo ne :)