sobota 2. dubna 2016

Moje nej: knihy neknihy pro lepší náladu

*článek měl vyjít včera, ale znáte to... tak buď předstírejme, že je dneska prvního, nebo si to přečtete zase za rok, až to bude aktuálnější :)

Apríl je pro mě dnem, kdy se nemusím stydět za svoji paranoiu. Dneska si totiž nikdo nemůže být ničím jistý :) Říkala jsem si, jestli bych při té příležitosti neměla psát o nejzábavnějších knihách, největších podfucích, vtipálcích nebo to-si-snad-děláš-srandu situacích v knižním světě. Nakonec jsem se rozhodla pro tenké knížečky, které mi vždycky zlepší náladu. Abyste věděli po čem sáhnout, až vás někdo naštve nepodařeným vtipem :)


C. Belton: Pusheen: Já, košišta (DK)

Můžete namítnout, že na vypasené kočce z facebookových konverzací není nic vtipného. V tom případě ale nebudeme kamarádi :) Já, košišta je extrémně roztomilá publikace (a o kus víc ve slovenštině, co je lepšího než Já, mačička). Darovala mi ji kdysi Magdaléna a já jí za to nikdy nepřestanu být vděčná. Ke čtení tu toho sice moc není, ale každá stránka stojí za to. Myslete si o mně, že je mi pět, ale mně ty slaďoučké ilustrace buclatého Pusheena vždycky zlepší náladu. 



Kolektiv autorů: Cyanide and Happiness (DK 1. díl, 2. díl)

Taky dárek od Magdalény. C&H miluju už dlouho. Pamatuju, jak jsme si na střední v hodině počítačů místo tvorby prezentací v powerpointu pročítali právě tyhle vtipy. Můj přítel je nemá rád, protože je to prý stupidní ofenzivní humor. A přesně to na tom mám nejradši. Je to stupidní, ale zároveň naprosto geniální (i když se někdy stane, že je to vážně jenom stupidní). Je to ofenzivní, temné, zlé, urážlivé a nebojí se to ničeho. Český překlad vtipům bohužel docela škodí, ale svůj účel to plní. Rozesměje mě to naprosto spolehlivě. Jestli máte rádi třeba Red Meat, mohli byste být spokojení.



S. Vespalcová: Jak přežít v kostce (DK)

Když mi tuhle knížečku (nebo spíš sešitek) dala Michelle k Vánocům, moc jsem od toho nečekala. Děti sice mám ráda a jejich uvažování mě vážně baví, radši s nimi ale sama rozmlouvám, než abych četla jejich editované výroky. Proto mě překvapilo, jak příjemně se to čte (ne že by toho textu byly hromady). Zásahy dospělé ruky sice poznat jdou, dětské perličky to ale nijak nezazdilo. Ilustrace nejsou úplně můj styl, sem ale sedí úplně krásně. Ať už máte děti rádi nebo ne, tahle příručka pro přežití se u vás neztratí :)



Tak už víte, čím si listuju pro lepší náladu. Máte taky rádi takovéhle malé knihy plné radosti? :)