neděle 19. června 2016

Květen s Japonci

Květen jsem věnovala četbě japonských autorů. I když mi ještě dělá společnost třetí kniha 1Q84, je čas na menší shrnutí :)

instagram blogu

Z opakování tu máme Temné vody a Čáry. Temné vody jsou soubor hororových povídek od autora známého Kruhu (vždyť víte, to s tou videokazetou, po jejímž zhlédnutí do týdne umřete). Všechny se, světe div se, týkají vody. A všechny mám ráda, ať to čtu kolikrát chci. Možná to není nejděsivější věc na světě, na mě ale atmosféra povídek působí dostatečně mrazivě na to, abych radši chvíli pila místo vody třeba víno.

O Čárách jsem kdysi psala už tady. Je to kniha s geniálním nápadem, kde jedna postava střídá druhou a každá si nese svoje břemeno. Ačkoliv mi ale násilí obvykle moc nevadí, tady jde přesně o ten druh, který nezvládám. Hlavy a střeva ať si vzduchem klidně poletují jako konfety, násilí na ženách ale prostě nemůžu. Od Rjú Murakamiho si ráda přečtu cokoliv dalšího, Čáry ale nejsou pro mě.


Pohřbení ve snu je další povídková kniha. Tentokrát jde o detektivky, většinou staršího data. Spíš ale šlo o všelijaké záhady, které se v příběhu postupně rozuzlovaly. A ta rozuzlení často stála za to a dokázala překvapit. Nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek a utíkala nakoupit štosy japonských detektivek, některé z příběhů mi ale utkvěly v hlavě a pokud hledáte něco nápaditého, určitě se toho nebojte.

Bezbarvý Cukuru Tazaki byl po dlouhé době jedna z kratších věcí od Murakamiho, kterou jsem četla. Dost lidí bylo z knihy zklamaných, já ale dostala přesně to, co jsem čekala. Murakamiho postavy rády hledají samy sebe a přesně tak se hledá i Cukuru. I kdyby kvůli tomu měl jet až do Finska. U knihy jsem si příjemně odpočala, s Cukuruem popřemýšlela, a kdykoliv teď sedím na vlakovém nádraží,vzpomenu si na něj. Víc nepotřebuju :)


Pokud jde o 1Q84, tam mě čeká ještě třetí kniha. A po nadšení z prvních dvou se do ní začtu nejspíš hned teď. 1Q84 začíná vcelku nevinně, postupně se ale začne zvrhávat v něco magického. Oproti jiným Murakamiho knihám mi tohle připadá akčnější a méně rozvláčné a nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc baví sledovat Tengovu linku, nebo tu Aomaminu. Víc toho zatím říct nemůžu, prozatím to ale řadím na vrchol toho, co jsem od Murakamiho četla. Snad to Kniha 3 neshodí :)


Co jste v poslední době četli vy? Ať už Japonce nebo ne :)

sobota 2. dubna 2016

Moje nej: knihy neknihy pro lepší náladu

*článek měl vyjít včera, ale znáte to... tak buď předstírejme, že je dneska prvního, nebo si to přečtete zase za rok, až to bude aktuálnější :)

Apríl je pro mě dnem, kdy se nemusím stydět za svoji paranoiu. Dneska si totiž nikdo nemůže být ničím jistý :) Říkala jsem si, jestli bych při té příležitosti neměla psát o nejzábavnějších knihách, největších podfucích, vtipálcích nebo to-si-snad-děláš-srandu situacích v knižním světě. Nakonec jsem se rozhodla pro tenké knížečky, které mi vždycky zlepší náladu. Abyste věděli po čem sáhnout, až vás někdo naštve nepodařeným vtipem :)


C. Belton: Pusheen: Já, košišta (DK)

Můžete namítnout, že na vypasené kočce z facebookových konverzací není nic vtipného. V tom případě ale nebudeme kamarádi :) Já, košišta je extrémně roztomilá publikace (a o kus víc ve slovenštině, co je lepšího než Já, mačička). Darovala mi ji kdysi Magdaléna a já jí za to nikdy nepřestanu být vděčná. Ke čtení tu toho sice moc není, ale každá stránka stojí za to. Myslete si o mně, že je mi pět, ale mně ty slaďoučké ilustrace buclatého Pusheena vždycky zlepší náladu. 



Kolektiv autorů: Cyanide and Happiness (DK 1. díl, 2. díl)

Taky dárek od Magdalény. C&H miluju už dlouho. Pamatuju, jak jsme si na střední v hodině počítačů místo tvorby prezentací v powerpointu pročítali právě tyhle vtipy. Můj přítel je nemá rád, protože je to prý stupidní ofenzivní humor. A přesně to na tom mám nejradši. Je to stupidní, ale zároveň naprosto geniální (i když se někdy stane, že je to vážně jenom stupidní). Je to ofenzivní, temné, zlé, urážlivé a nebojí se to ničeho. Český překlad vtipům bohužel docela škodí, ale svůj účel to plní. Rozesměje mě to naprosto spolehlivě. Jestli máte rádi třeba Red Meat, mohli byste být spokojení.



S. Vespalcová: Jak přežít v kostce (DK)

Když mi tuhle knížečku (nebo spíš sešitek) dala Michelle k Vánocům, moc jsem od toho nečekala. Děti sice mám ráda a jejich uvažování mě vážně baví, radši s nimi ale sama rozmlouvám, než abych četla jejich editované výroky. Proto mě překvapilo, jak příjemně se to čte (ne že by toho textu byly hromady). Zásahy dospělé ruky sice poznat jdou, dětské perličky to ale nijak nezazdilo. Ilustrace nejsou úplně můj styl, sem ale sedí úplně krásně. Ať už máte děti rádi nebo ne, tahle příručka pro přežití se u vás neztratí :)



Tak už víte, čím si listuju pro lepší náladu. Máte taky rádi takovéhle malé knihy plné radosti? :)

pondělí 28. března 2016

Proč si přečíst 1984?

Pamatujete, jak jsem kdysi nedokázala napsat "recenzi" na Rozum a cit? Úplně stejně to dopadlo i s 1984. Jak skvěle se mi kniha četla, tak špatně se mi o ní psalo. Takže dneska žádný čtenářský deník ani hra na recenzenta. Jen pár důvodů, proč si to přečíst :)

DK; 262 stran; hodnotím 4/5

1. Winston Smith je příjemnou změnou ve světě dokonalých hrdinů. Vyvolených, kteří vždy udělají správnou věc a vytěží maximum ze svých schopností. Samozřejmě je výjimečný, jako jeden z mála si začne klást otázky o světě kolem sebe a riskuje kvůli tomu život. Nečekejte ale, že okamžitě odhalí tajemství Velkého bratra a propluje příběhem jako nahřátý nůž máslem. Winston dělá chyby a hloupě riskuje. A to mě na něm bavilo, musela jsem se o něj totiž pořád bát a fandit mu.

2. Orwell svůj svět popsal tak sugestivně, že pravděpodobně poběžíte přelepit webkameru a celkově budete o kousek paranoidnější. Představte si, že kamery nejsou jen na ulicích, ale ve vašem obývacím pokoji a vlastně úplně všude. Že jste pod dohledem v práci, ve spánku i po cestě domů. Je kontrolován každý váš výraz, slovo i úder srdce. Historie je přepisována podle toho, jak se to zrovna hodí a nikdo ani nemrkne okem. Nemůže. Byl by vaporizován (vymizen, vymazán, zbaven existence, říkejte tomu jak chcete). Nejděsivější na tom je, kolik Orwellových vizí se blíží realitě. 


3. Dostanete skvěle gradující příběh rozdělený na tři části. První mi přišla dobrá, druhá lepší a třetí naprosto famózní. Na tak skvělou psychologickou hru (nebo spíš psychoteror) člověk nenarazí každý den. A jak už jsem řekla na začátku, jestli jste jenom trochu jako já, budete s každou další stranou fandit Winstonovi víc a víc. Věřte, že to bude potřebovat. 

4. Jestli jste četli Farmu zvířat, 1984 vám možná bude stylem vyprávění připadat trochu těžkopádnější. Radím vám ale čtení nevzdávat a pokračovat. Ona ta těžkopádnost krásně dotváří atmosféru světa svázaného pravidly a strachem. 


Jsou to jenom čtyři body a možná nevypadají nic moc. Osobně jsem ale z 1984 byla nadšená. Na Farmu zvířat si to sice nesáhlo (ta u mě vždycky bude mít speciální místo), i tak si ale knihu ráda časem zopakuju. V komentářích se můžete podělit o další důvody, proč si 1984 přečíst :)

středa 9. března 2016

Topit se v knihách?

Milovníci knih mívají nedorozumění kvůli žánrům, autorům nebo preferencím co se týče hardbacku a paperbacku. Jedna věc ale spojuje snad všechny - sen o místnosti plné knih od podlahy ke stropu, s pohodlným křesílkem a nejkrásnějšími výtisky. To vždycky bude i můj sen, poslední dobou se od něj ale vzdaluju čím dál víc. Co se u mě změnilo? A jak to máte vy?


Představím vám svoje minulé Já. Věčně bažící po nových knihách a policích prohnutých pod jejich tíhou. Bylo jedno, jestli jde o oblíbené autory nebo náhodný objev s lákavou obálkou. Cokoliv mě zaujalo, bylo nemilosrdně koupeno. Návštěvy Levných knih připomínaly tornádo vyprazdňující regály i peněženku. A pak jsme se jednoho dne stěhovali. Jak jsem plnila jednu krabici za druhou, uvědomila jsem si, kolik knih vlastně mám. Kolik z nich jsem ani nečetla a číst nechci. A začala jsem je z těch krabic zase vyndavat.

Narodilo se moje nové Já. V hloubi duše stále snící o obří knihovně, ale budující úplně maličkou. S oblíbenými tituly a ničím dalším. Knihy samozřejmě miluju a těší mě mít je kolem sebe. Těší mě to ale mnohem víc, když jde o opravdové srdcovky a ne něco, co zrovna bylo ve slevě a líbil se mi název. Ne že by se i z takových kousků nemohla stát srdcovka, ale snad chápete co se snažím říct :)


Buduju svoji knihovnu tak, aby v ní byly jen mnou milované věci. Abych si každou knihu kdykoliv ráda znovu přečetla. Oblíbení autoři? Šup s nimi do košíku. Další díl skvělé série? Krásné knihy? Díla klasické literatury, díky kterým si můžu připadat o kousek chytřejší a vzdělanější? Ano, ano, ano. Ale cokoliv jiného si radši půjčím, nebo koupím elektronicky. Později se rozhodnu, jestli šlo o obyčejnou jednorázovku, nebo nález hodný místa v mojí knihovničce. Prostě a jednoduše svoji sbírku nerozšiřuju, ale redukuju. Tak, aby zbyly jen opravdové poklady.


Z toho plyne několik věcí. Že se tu nejspíš brzo objeví kolonka "bazar". Že se té obří knihovny asi nikdy nedočkám. A že nad gigantickými měsíčními chvástačkami nejspíš budu závistivě slintat, ale taky trochu nechápavě kroutit hlavou. Každopádně každému co jeho jest. Prošla jsem si jak střízlivě nákupní fází, tak "musím to mít všechno" nákupní fází. A obojí má něco do sebe :)

Jak jste na tom vy? Taky nákupy promýšlíte, nebo se rádi obklopujete velkým množstvím knih a plánujete, kam je všechny dát? :)

úterý 1. března 2016

Moje nej: nejkrásnější průvodci fantasy světy

Mám ráda vymyšlené světy plné magie, vousáčů se sekyrami, elfů, trpaslíků, rytířů, kouzelných elixírů, roztomilých tvorečků i smrtících hyder. Jedna věc je poznávat svět prostřednictvím příběhů, druhá ponořit se do něj ještě hlouběji v některém z průvodců. Většinou jsou velké, krásně ilustrované a drahé. Prostě přesně ta věc, kterou si člověk může nechat nadělit třeba k narozeninám :) Co se nastřádalo u mě v knihovničce?


E. Garcia, A. Antonsson: Svět ledu a ohně (DK)

Největší, nejtěžší a nejpropracovanější kousek z mojí "sbírky". Svět ledu a ohně je ten nejencyklopedičtější průvodce, se kterým jsem kdy měla tu čest. Přiznám se, že je natolik vyčerpávající, že jsem ho ještě nedočetla. Popravdě je tam informací snad až moc. Pokud ale někoho Martinův svět vyloženě zajímá a chce ho znát do nejmenších podrobností, bude vrnět blahem.


Ostatní si určitě užijí mraky ilustrací a zábavných odboček plných drbů o milenkách a nemanželských dětech. Což přesně dělám já. A mám zvrácenou radost z toho, že před sebou mám ještě dlouhé měsíce čtení o různých rodech, stavbě Zdi, Svobodných městech i Železných ostrovech. Nelituju ani koruny, kterou můj přítel za knihu zaplatil :)




Zaklínač a jeho svět (DK)

Zaklínače mám neskutečně ráda. Není den, abych na Xboxu nezapla Divoký hon a nevydala se s Geraltem za dobrodružstvím (nebo si zahrát gwent a pak honem do bordelu). Zaklínač a jeho svět o sobě tvrdí, že je průvodce (nejen) herním světem. Je poznat, že je cílen především na hráče, hlavně na ty knihami nepolíbené. To mi ale nezabránilo čtení si užít a dozvědět se něco nového.


Nechybí zde historická vsuvka, Geraltův příběh (doplníte i znalosti z předchozích dílů hry), povídání o zaklínačích, monstrech nebo magii. Každou kapitolu psala některá ze známých postav, takže je kniha báječně rozmanitá. Není nad to přesunout se od chladné Yennefeřiny kapitoly o magii k Vesemirově přisprostlému výkladu o zaklínačích. Ilustrace a text jsou v rovnováze, nic nechybí ani nepřebývá. Rozhodně můj nejoblíbenější průvodce.




J. Revenson: Bestiář Harryho Pottera (DK)

Kdybych psala žebříček nejoblíbenějších průvodců, byl by tady Famfrpál v průběhu věků a Škola čarodějů. V soutěži krásy ale vítězí Bestiář. Ta kniha je jednoduše nádherná. Od obálky v koženém vzhledu, až po strany posypané ilustracemi a fotkami. V tajné kapsičce najdete i plakát a překvapil mě katalog sov Velkoprodejny Mžourov, milá vsuvka :)


Bohužel obsahově už to taková sláva není. Tedy za předpokladu, že nejste filmoví nadšenci, kteří prahnou po každé informaci z natáčení a zajímají se o to, jak asi která příšera byla vyrobena. V tom případě budete nadšení. Kniha musela dát ohromnou práci, ale jako milovníkovi čtení o životě kouzelných tvorů mi to zkrátka nesedlo.



To byli moji průvodci magickými světy. Máte je taky tak rádi? Jaké máte doma vy? :)

pátek 1. ledna 2016

Knižní "výzva" pro rok 2016

2013. Založila jsem si blog a vůbec nevěděla o nějakých čtecích výzvách.
2014. Zapojila jsem se do dvou, nesplnila ani jednu. Ve výzvě od Ells mi to uteklo o jednu knihu.
2015. Nebyl čas, nebyla chuť, nebylo splněno. Ze 60 knih jsem přečetla 47 a ještě byla ráda.
2016. Mojí jedinou výzvou je nepřijímat výzvy. Ikonky od Ells se mi ale náramně líbí a taky jsem trochu úchyl na seznam přečtených knih, vzpomínání na ně a porovnávání s minulými roky. Proto se moje letošní výzva mění v úplně obyčejný seznam přečtených knih. Bez nadějí a plánů a tak vůbec. Ať už tu na konci roku bude jakékoliv číslo, budu spokojená :)