čtvrtek 8. října 2015

L. M. Alcott: Malé ženy

Malé ženy jsou knihou, kterou jsem si chtěla přečíst snad roky. Říkala jsem si, že nejsou klasickým dílem americké literatury pro nic za nic. Tím spíš, že je přečetl i Joey z Přátel, to už doopravdy nebylo nad čím váhat :) Od Malých žen jsem čekala hodně. A přesně to jsem dostala.


"'Vánoce bez dárků nejsou žádné Vánoce,' reptala Jo ležící na rohoži před krbem."

Zdá se, že Vánoce u Marchových nebudou ty nejšťastnější. Tatínek je ve válce a rodina se musela vzdát blahobytu, na který byla zvyklá. Každá ze čtyř sester nese své břímě jinak, stejně jako jsou rozdílné jejich povahy a temperament. Někdo si oblíbí rozdováděnou Jo s chlapeckou duší, někdo marnivou Amy, dalšího osloví rozumná Meg a jiný přilne k pokojné a milé Beth. Zásobeny moudrými radami maminky se dívky vydávají na pomyslnou poutníkovu cestu a nesou si svá břemena. Méně poeticky vyjádřeno, vydávají se na cestu za lepším já, i když jim okolnosti zrovna nepřejí.


V první části knihy jsou malé ženy ještě malými ženami a zažijeme s nimi veselé i neveselé okamžiky, události a setkání. Ve druhé části vstoupí na scénu láska. Pro někoho bude druhá část možná až moc romantická, ale vězte, že úplně růžové to taky nebude. 

Kdyby mi někdo řekl, že si oblíbím knihu s často si stěžujícími hrdinkami plnou morálních ponaučení, nevěřila bych mu. Ale Malé ženy jsou napsány tak mile a zábavně, že jsem jim ráda odpustila i věčné přelétání mezi "ach, mít tak víc peněz" a "už si nikdy nebudu tolik stěžovat na chudobu". Ve chvíli, kdy si společně sednou ke krbu nebo uspořádají piknik na louce, na vás dýchne taková pohoda, že byste tam nejradši byli s nimi. I když je to kniha se smutným podtónem (i smutnými událostmi, kdy jsem měla na krajíčku), pořád se jí táhne stuha radosti a naděje a já se večer co večer těšila, až se k ní budu moct vrátit.


Nedokážu říct, čím přesně si mě Alcottové styl tak získal, přišel mi jednoduchý, až možná trochu naivní. Ale možná právě díky tomu jsem se mohla s dívkami ztotožnit více, než kdyby byla kniha plná vzletných vět a kudrlinek. Rozhodně bych nikdy neřekla, že Alcottová psala knihu v podstatě na zakázku. Pro mě je to dílo, u kterého mám pocit, že bylo psáno od srdce.

Za poskytnutí výtisku k recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.



FILMOVÉ ADAPTACE

Malé ženy (USA, 1994; csfd): pro mě naprosto snová adaptace. Výborný výběr herců, skvělé herecké výkony a ve filmu je toho přesně tolik, aby se nevytratilo kouzlo příběhu, ale nepřehltilo to diváka.

Malé ženy (USA, 1933; csfd): adaptací je povícero, ale já chtěla vidět právě tuhle nejstarší. A bohužel jsem ji nedokoukala. Ne že bych měla problém s černobílým zpracováním nebo stářím filmu, mně prostě neskutečně neseděly herečky. Všechny mi přišly moc staré a pokud jde o Jo... zatímco tu knižní naprosto miluju, s filmovou bych v místnosti nevydržela ani půl minuty. Na csfd má ale film vysoké hodnocení, tak mu kdyžtak dejte šanci a potom mi dejte vědět, jestli to někdy mám zkusit znovu :)

Co vy a Malé ženy? Znáte, četli jste? Nebo aspoň viděli filmovou adaptaci? :)