pátek 29. května 2015

S. King: O psaní: Memoáry o řemesle - když vás King vede za ruku

O Kingovi se toho dá říct hodně. Někdo ho považuje za mistra horroru, někdo za průměrného pisálka a mnohým nejde pod nos vůbec. Ale asi málokdo by ho považoval za kamaráda (hlavně když se budíte z nočních můr o strašidelných klaunech). Já si tak během čtení této knihy přišla. Taky mám chuť oprášit povídky, které mi leží v šuplíku a pustit se do nich. A kdo z nás doma pár těch šuplíkových záležitostí nemá :)



Tahle publikace není výjimečná jenom tím, že má tři předmluvy, ale hlavně tím, že nejde o obyčejnou příručku, která by říkala: "Dělejte to takhle a takhle, splňte body jedna až deset a budete skvělí spisovatelé." Proto v ní kromě rad najdeme i jakýsi Kingův životopis seznamující nás s tím, jak se učil psát on. Dlužno říct, že i když toho na sebe prozradil hodně během různých interview a není problém najít si na internetu snad cokoliv, tohle je jiné. Je to jako kdyby byl váš kamarád a psal vám dopisy ze svého života. Od dětství přes první (druhé, třetí a tisící) odmítnuté povídky až po okamžiky, kdy bojoval se svými závislostmi, mimo jiné prostřednictvím příběhů. Nic vám nezatají.


V další části se dostáváme k jádru toho všeho a důvodu, proč knihu vlastně psal. Dozvíme se, co bychom jako spisovatelé měli mít ve své skříňce s nářadím. Mnoho rad se týká jazyka, což jsem osobně velmi ocenila. Mnohem víc, než klasické: "Zahoďte osnovu a čtěte jiné autory." I když to se dozvíte samozřejmě také :) Rady o tom, jak zacházet s jazykem tak, aby to pro čtenáře bylo zajímavé a čtivé, mi ale přijdou mnohem přínosnější. Tím spíš, že King sice mluví o angličtině a anglické gramatice, rady jsou ale dobře využitelné i v našich podmínkách (a já právě použila zlý trpný rod, před kterým tolik varuje).

A ten zbytek? Přesně jak slibuje anotace: motivace, nakopnutí a povzbuzení. Povolení k tomu, že můžeme. A několik rad co dělat po tom, co se nám to povedlo. Jak a jestli si najít agenta, že rukopisy zásadně nesešíváme, a ukázka toho, že občas je třeba do příběhu citelně zasáhnout, aby byl ještě lepší. I když to může bolet. King vás zkrátka vezme za ruku, spřátelí se s vámi a řekne všechno, co považuje za důležité. Na vás už je pak uvážit, co z toho se vám bude hodit ve vlastní skříňce s nářadím a vytáhnout ze šuplíku zapomenuté povídky.


Na závěr snad jen dodám dvě věci: pokud někdo nemá talent, ani milion knih o psaní mu nepomůže. A že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala. I když je nastolil King sám. Vždyť ani on se jimi neřídí :)

Za výtisk k recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.



Co vaše spisovatelské ambice? Necháte si poradit od mistrů, nebo se radši vydáváte vlastní cestou? :)

sobota 16. května 2015

Moje nej: knihy, které ze mě udělaly lepšího člověka

Každá kniha má něco do sebe. Některé na mě ale zapůsobily víc než jiné. Po jejich přečtení jsem si říkala, že se zítra vzbudím jako lepší člověk, budu kolem sebe rozdávat úsměvy a konat dobro na každém kroku. Většinou mi to vydrželo jenom do usnutí, něco ale přetrvalo. Které knihy by si podle mě mělo lidstvo přečíst?

Varování: po dočtení si možná začnete myslet, že jsem změkčilá hipísačka... ta představa je samozřejmě naprosto mylná, určitě aspoň stokrát za den řeknu prdel :)


A. de Saint-Exupéry: Malý princ

Já vím, já vím, takové klišé. Nezatracujte mě ale hned :) V poslední době jsem narazila na pro mě překvapující množství lidí, kterým kniha nic nedala a nebavila je. A já... to nechápu. Už jako dítě mě planeta s opilcem uzavřeném v kruhu zapomínání přesvědčila o tom, že TAKHLE TEDA NE.

DK

Nelíbili se mi dospěláci, kteří místo slona v hroznýšovi vidí klobouk. Miluju naivitu Malého prince a způsob, jakým se stará o svoji růži, i když je hloupá a nafoukaná. Malý princ mě toho naučil dost o hodnotách, ale mnohem víc o tom, jak je důležité zachovávat si občas ten dětský pohled na svět. Nechci vidět klobouk, chci vidět slona v hroznýšovi. A vůbec, nakreslili byste mi někdo beránka?


Povídky G. R. R. Martina

K Martinovi jsem se dostala díky Písni ledu a ohně, časem se mi ale dostaly do ruky i jeho povídky a je to jedna z nejlepších věcí, které se mi v životě přihodily. Na Martinových povídkách oceňuju hlavně náladu, jakou ve mně jejich čtení vyvolává. Jako bych s otevřením knihy přepla na tu krásně smutnou rozjímavou náladu, a ta mě nepustila ani chvíli po dočtení.

DK Zpěvy hvězd a stínů, DK Píseň pro Lyu

Zbožňuju jeho schopnost zvrátit děj jednou jedinou větou. Časem se to sice naučíte očekávat, ale i tak to občas dokáže překvapit a příběhy vás zasáhnou neskutečnou silou. Je úplně jedno, že jde o sci-fi povídky. Pro mě je jejich hodnota v tom, jak mě pokaždé přinutí začít se radovat i z maličkostí a rozhlížet se kolem sebe. Jako by mě neštěstí postav přimělo k tomu, začít vnímat krásu i tam, kde zdánlivě žádná není. Možná vám to zní jako ubulená limonáda, ale nemůžu si pomoct :)


G. Brewer: Svět podle prota

Kdyby nám hořel byt a já z něj mohla vynést jen dvě věci, byl by to kocour a tahle kniha (promiň, mami). Důvodů proč ji číst, je mnoho. Je dobře napsaná, lehce mysteriozní a hlavní postava nemá obdoby. Když se do psychiatrického ústavu dostane prot (s malým p) s tím, že je mimozemšťan, každý předpokládá, že je prostě blázen. Ale jeho smyšlená planeta je tak promyšlená a reálně působící, až to občas nahání hrůzu. A přemýšlíte nad tím, jestli je to doopravdy blázen. K-PAX je báječné místo. Všichni tvorové jsou si rovni (a žádní si nejsou rovnější), neexistuje zde násilí ani peníze. Nejsou třeba. Ovoce k jídlu roste všude a co je potřeba udělat, to někdo udělá. A kdybyste viděli místní systém knihoven, věřím, že byste svítili baterkou do zrcátka jako zběsilí, abyste se tam dostali :)

DK

Tím vším na mě protův svět zapůsobil. Stejně jako jeho výroky. O nesmyslnosti násilí (a jak mu děti odmala učíme), lžích, kterými zakrýváme své špatné činy a o nedostatku empatie a pochopení, který si projevujeme. Je to poměrně drsné zrcadlo nastavené nám všem a během čtení si možná uvědomíte, jak hloupá rasa jsme. Po přečtení sice nepoběžíte spasit svět a nehodíte peněženku do kanálu, možná ale budete mít chuť. A nebudu vám lhát, tahle kniha sehrála svoji roli v tom, že jsem přestala jíst maso. Užijete si ji ale i s hamburgerem v ruce, slibuju :)

Máte taky své literární "lifechangery"? Knihy, které vás - aspoň na chvíli - přiměly zadívat se na svět jinýma očima? :)