neděle 20. července 2014

Nové čtení (III): přečetla jsem knihu s ošklivou obálkou

Ahoj všem! Třetí úkol Nového čtení zněl jasně - přečíst knihu s ošklivou obálkou. To pro mě nebyl vůbec problém, takových knih mám doma hodně. Měla jsem z čeho vybírat a úplně klidně jsem mohla sáhnout po něčem, co bych normálně hned tak nečetla (od toho tu ten projekt máme). Ale já si řekla ne a pustila se do Kinga. Jenže když seženete jednu ze svých nejvíc vysněných knih, která se ještě ke všemu vůbec neshání snadno, co jiného vám zbývá? Upřímně se přiznám, že ať by bylo zadání jakékoliv, dokázala bych si Misery nějak obhájit. Na(ne)štěstí ale má doopravdy nevydařenou obálku, takže můžu mít čisté svědomí. A jaké jsou moje čerstvé dojmy?

Protože jsem knihu dočetla asi před hodinou, mám některé scény pořád před očima. O Misery někdy určitě budu psát v rámci rubriky Moje kingovky, hodím ji dokopy s Temnou půlí. Zatím jenom řeknu, že jde o jednu z těch knih, kde je příliš bujná představivost chvílemi skoro na obtíž. 


Hned jak jsem se do knihy začetla, pochopila jsem, proč jde o jednu z nejlépe hodnocených a nečastěji zmiňovaných. King rozehrává hru dvou herců, z nichž jeden je naprosto, ale naprosto šílený. Věděla jsem, že až se spisovatel Paul po bouračce probudí v Anniině domě, věci se ošklivě zvrtnou. Neměla jsem ale žádné ponětí o tom, jak moc a jakým způsobem. 

Na tak propracovanou psychologickou hru už jsem dlouho nenarazila. (Ehm, naposledy včera ve filmu Hard Candy). Bude to asi i tím, že jsem poslední dobou četla příběhy s mnoha postavami, z nichž některé nedostaly prostor k tomu, se pořádně rozvíjet. Takže když pak člověk na tří stech stranách poznává pořád ty dvě, je to změna. Nejednou jsem si vzpomněla na Geraldovu hru (taková trochu one-woman show) a říkám si, že menší počty postav Kingovi asi sedí o něco víc, než epické velkoságy. 

Misery se u mě okamžitě zařadila mezi jednu z mých top kingovek a už se nemůžu dočkat, až si pustím film. Nebo mám možná strach. Vlastně ani nevím. Ale jíst u toho určitě nebudu.

6 komentářů:

  1. Misery jsem četla jako jendu z prvních kingovek, a fakt ve mě zanechala dojem. Dokonce jsem viděla i film, který i když není nijak zářný, je podobně fuj :D

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale hodnocení na csfd to má dobrý, tak jsem zvědavá, lidi to celkem chválí. I když nemám ráda fuj filmy :D

      Vymazat
  2. Musím se ke chvalozpěvu na Misery přidat - je to jedna z mých nejoblíbenějších Kingovek, je fakt silná. A vůbec by mě nenapadlo o tom přemýšlet tak jak ty, ale zpětně si uvědomuju, že na té působivosti Kingovek s málo postavami opravdu něco je! Geraldovu hru mám taky moc ráda - holt King tu psychologoo postav fakt umí a když je možnost se v tom takhle pořádně vyráchat, tak je to úplná (lehce zvrácená) slast :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Geraldově hře nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že bych ji měla ráda, protože se mi u ní krutě zvedl žaludek. Ale když si odmyslím tuhle drobnost, byla hodně dobrá a King nás v tom teda vyráchal pořádně. Stejně jako tady u Misery :) Tam to byla vážně (trochu zvrácená) slast.

      Vymazat
    2. Geraldovu hru i Misery mám rád. Geraldovu hru jsem někdy v pubertě objevil v knihovně našich a byl z toho čtení docela v šoku :). Jinak o kvalitě Misery svědčí to, že ji přečetl celou i můj brácha - absolutní nečtenář :)

      Vymazat
    3. Takhle můj brácha-nečtenář potvrdil kvalitu Písně ledu a ohně. Je to jediná věc, kterou kdy přečetl, a že to není zrovna krátký :D Asi mu podstrčím Misery, co na to bude říkat :)

      Vymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)