středa 23. října 2013

Kolektiv autorů: Třináctá hodina

TŘINÁCTÁ HODINA
Žánr: horror, povídky
Ke stažení: HowardHorror
Počet stran: 224 normostran (jde o ebook)
Proč jsem po knize sáhla: neměla jsem zrovna co do čtečky, a pár povídek se nikdy neztratí :)
Moje hodnocení: 3/5

Cílem této antologie, za kterou stojí především Honza Vojtíšek, je dokázat, že i v českých a polských vodách jsou nadějní mladí autoři horroru. Předkládá nám šest českých a sedm polských povídek, které nás o tom mají přesvědčit. Na kolik se to povedlo, se dozvíte za chvilku. A snad jen stručně v bodech nastíním, co na vás v knize čeká:
1. Příhoda Alfreda Swiachy (Damian Wegielek): o tom, že se nevyplácí být sadistickým úchylem
2. Prokletý lovec (Otomar Dvořák): o léčiteli, nemocném chlapci a knize s podivným příběhem
3. Rande natemno (Kazimierz Kyrcz Jr.): o opravářce světa
4. Sama. V noci. Sebe. (Honza Vojtíšek): o dívce, která dosahuje orgasmu vskutku nevšedním způsobem
5. Představení (Robert Cichowlas): o přehnaně sprostém týpkovi, který vidí duchy
6. Tý jo, maminka měla pravdu (Anna Šochová): o nechutném sarančeti a zarytém entomologovi
7. Chuť lásky (Lukasz Radecki): o prapodivném kulinaření a ještě prapodivnějším experimentu
8. Stíny (Klára Mayerová): o baráku plném stínů, ve kterém byste rozhodně nechtěli bydlet
9. Epilepsie je tancem (Dawid Kain): o výjimečných umělcích a jejich strhujícím představení
10. Hlídač (Roman Vojkůvka): o zlodějích, kteří se se zlou potážou
11. Autostopem peklem (Bartosz Czartoryski): o autě zlejším, než je Christine
12. Chcípni, ať můžu žít! (Ivana Prajerová): o tom, že se nevyplácí štvát svoje děti
13. Vše o mých matkách (Lukasz Orbitowski): o "mírně" dysfunkční rodině


Podle Wikipedie je horror umělecký žánr, jehož cílem je vyvolat u příjemce pocit strachu a děsu. Na rovinu říkám, že to se tady nepovedlo ani jednou. Což ale vůbec neznamená, že jde o špatnou knihu! U nejedné povídky jsem chvílemi cítila nepříjemné napětí, a to se cení. Je jasné, že od "mladých", (zatím) nepříliš prosazených autorů nemůžeme čekat to samé, co od světoznámých strašících mistrů. Jako seznámení s českou a polskou scénou je toto dílo určitě zajímavé a já věřím, že se v naší zemi skrývá několik potenciálních budoucích hvězd horroru.


Sama za sebe bych vyzdvihla povídku Epilepsie je tancem z dílny polského autora Dawida Kaina. Povídka mi nepřišla vyloženě horrorová, bylo to spíš... já nevím... dekadentní, podivné a naprosto úžasné. Na první pohled mě uchvátil autorův jazyk. Ten by mi za normálních okolností asi přišel přehnaně vznosný, věty moc dlouhé atd. atd., sem to ale sedlo jako příslovečná prdel na hrnec. Jako další bych zmínila povídky Představení a Stíny, které stojí na klasických tématech a nestane se nic, co byste nečekali, ale stejně pobaví. (Chápejte, ve smyslu "tohle bylo fajn, jsem ráda že jsem si to přečetla"). Cenu za největší vyvolanou reakci pak uděluji povídce Tý jo, maminka měla pravdu. Takovou hromadu znechucení jsem už dlouho nezažila, a ještě teď mám nepříjemný pocit na klíční kosti, když o tom píšu. A o to tady jde!


Někdo určitě ocení, že každý autor je stručně představen, já se přiznám, že jsem tyto části přeskakovala. Stejně jako krátká intra k jednotlivým povídkám, protože co kdyby mi někdo něco vyzradil!

Závěrem: pokud zrovna nemáte co do čtečky, nebo chcete provést malou sondu v českých a polských horrorových vodách, směle do toho. Narazíte tu na několik skvělých povídek, pár průměrných... a samozřejmě i na ty slabé. Určitě jsem ale ráda, že si Honza Vojtíšek dal práci se sestavením této knížečky.

Četli jste tuto sbírku? A máte svého českého nebo polského oblíbence?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)