čtvrtek 16. března 2017

Moje nej: největší nákupní omyly

Reklamy mě většinou nechávají chladnou, s blogosférou je to ale jiná. Když moji oblíbenci pořád dokola něco chválí, dřív nebo později to začnu chtít taky. A někdy se stane, že si pak jen nadávám, za co jsem to zase vyhodila peníze :) Tady je jen pár příkladů špatných investic. Pro jistotu připomínám, že jde o můj osobní vkus a věci, které nevyhovovaly mně osobně. Nijak je neshazuju a věřím, že ostatním by přinesly spoustu radosti.

Na Wreck This Journal jsem se kdysi hodně těšila. Viděla jsem miliony videí, kochala se fotkami a říkala si, jak se vyblbnu. Samozřejmě to dopadlo tak, že jsem splnila asi jeden a půl úkolu a sešitek hodila na Pohřebiště Zbytečných Nákupů. Na obranu WTJ není problém v něm, ale spíš v mojí nešikovnosti. Protože nápady, které v hlavě vypadaly skvěle, potom v reálu dost pokulhávají a já se tak akorát naštvu, že jsem úplně levá.



Koupila jsem si i 101 mandal pro krásný den, protože mě kdysi přece hrozně bavilo vybarvovat mandaly. Jenže to mi bylo asi deset. Teď jsem vybarvila sotva jednu a nudila se u toho úplně neskutečně. Postupem času se ke mně dostaly další omalovánky. Ty luxusní zlaté se mi líbí, ale vůbec nevím, jak na ně. Kočičí jsem dostala od Magdalény, k těm si čas od času sednu (protože kočky), ale opět narážím na problém, že jsem nemehlo (a ano, přijde mi jako ztráta času sedět u omalovánek, když bych mohla dělat tolik zajímavějších věcí). A tak se i na milých omalovánkách tvoří vrstva prachu a obrůstají pavučinami...



Knih bych mohla vyjmenovat mraky. Zmiňme ale třeba Harryho Pottera a Prokleté dítě. Vím, že se mnou teď spousta z vás nebude souhlasit, ale mě to prostě nebavilo. Bezprostředně po přečtení jsem to považovala za průměrnou záležitost, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím slabší mi to přijde. Nehodlám tu polemizovat nad tím, proč to tak je, Harry pro mě zkrátka skončil Relikviemi, a Prokleté dítě se pro mě stalo hlavním představitelem knih, za které byla škoda dávat peníze.


Kterých nákupů litujete vy? :)

úterý 28. února 2017

Únor 2017

Únor je sice krátký, ale stihla jsem toho dost. Radovat se z Mgr. před jménem, stát se ze studenta nezaměstnaným a z nezaměstnaného zaměstnaným. Poznala jsem spoustu nových lidí, nechala si zlomit srdíčko, a částečně ho zvládla poslepovat zpátky. Byla jsem v kině na Pasažérech a Johnu Wickovi 2 (jděte na to!). Začala jsem zase číst beletrii, a zastesklo se mi po blogu. Uřízla jsem si alkoholovou ostudu, znovu rozehrála Zaklínače, pokročila v Dark Souls 2 a 3 a poprvé byla na hospodském kvízu. Taky jsem se rozhodla, že se budu stěhovat do Brna, takže to konečně budu mít blíž do Valmezu na Deskohraní :)

instagram

Co se knížek týče, rozečetla jsem dvě, ale dočíst je ještě nestihla. Dlouho jsem viděla jen odbornou literaturu, takže se s beletrií zatím jen tak pomalu oťukáváme a znovu seznamujeme. 

Dočítám Kingův Revival a jsem z něj nadšená. Horor to není, ale když nad tím přemýšlím, já mám asi radši tyhle jeho knihy o životě a osudových setkáních, než strašidelnosti. Nebo mám možná jen takové období, kdo ví. King tohle ale prostě umí. Vemte si Vykoupení z věznice Shawshank nebo Tělo (Stůj při mně), vždyť to jsou masterpieces největšího kalibru.


Poslední nádech mi kdysi přišel v Knihobitovi. Vzala jsem si ho s sebou do vlaku s tím, že od toho moc nečekám... a ono je to překvapivě fajn :) Jsem teprve na začátku, ale zdá se to zajímavější, než jsem tipovala podle anotace.

Co váš únor? Co jste dělali a co jste četli? :)

neděle 19. června 2016

Květen s Japonci

Květen jsem věnovala četbě japonských autorů. I když mi ještě dělá společnost třetí kniha 1Q84, je čas na menší shrnutí :)

instagram blogu

Z opakování tu máme Temné vody a Čáry. Temné vody jsou soubor hororových povídek od autora známého Kruhu (vždyť víte, to s tou videokazetou, po jejímž zhlédnutí do týdne umřete). Všechny se, světe div se, týkají vody. A všechny mám ráda, ať to čtu kolikrát chci. Možná to není nejděsivější věc na světě, na mě ale atmosféra povídek působí dostatečně mrazivě na to, abych radši chvíli pila místo vody třeba víno.

O Čárách jsem kdysi psala už tady. Je to kniha s geniálním nápadem, kde jedna postava střídá druhou a každá si nese svoje břemeno. Ačkoliv mi ale násilí obvykle moc nevadí, tady jde přesně o ten druh, který nezvládám. Hlavy a střeva ať si vzduchem klidně poletují jako konfety, násilí na ženách ale prostě nemůžu. Od Rjú Murakamiho si ráda přečtu cokoliv dalšího, Čáry ale nejsou pro mě.


Pohřbení ve snu je další povídková kniha. Tentokrát jde o detektivky, většinou staršího data. Spíš ale šlo o všelijaké záhady, které se v příběhu postupně rozuzlovaly. A ta rozuzlení často stála za to a dokázala překvapit. Nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek a utíkala nakoupit štosy japonských detektivek, některé z příběhů mi ale utkvěly v hlavě a pokud hledáte něco nápaditého, určitě se toho nebojte.

Bezbarvý Cukuru Tazaki byl po dlouhé době jedna z kratších věcí od Murakamiho, kterou jsem četla. Dost lidí bylo z knihy zklamaných, já ale dostala přesně to, co jsem čekala. Murakamiho postavy rády hledají samy sebe a přesně tak se hledá i Cukuru. I kdyby kvůli tomu měl jet až do Finska. U knihy jsem si příjemně odpočala, s Cukuruem popřemýšlela, a kdykoliv teď sedím na vlakovém nádraží,vzpomenu si na něj. Víc nepotřebuju :)


Pokud jde o 1Q84, tam mě čeká ještě třetí kniha. A po nadšení z prvních dvou se do ní začtu nejspíš hned teď. 1Q84 začíná vcelku nevinně, postupně se ale začne zvrhávat v něco magického. Oproti jiným Murakamiho knihám mi tohle připadá akčnější a méně rozvláčné a nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc baví sledovat Tengovu linku, nebo tu Aomaminu. Víc toho zatím říct nemůžu, prozatím to ale řadím na vrchol toho, co jsem od Murakamiho četla. Snad to Kniha 3 neshodí :)


Co jste v poslední době četli vy? Ať už Japonce nebo ne :)

sobota 2. dubna 2016

Moje nej: knihy neknihy pro lepší náladu

*článek měl vyjít včera, ale znáte to... tak buď předstírejme, že je dneska prvního, nebo si to přečtete zase za rok, až to bude aktuálnější :)

Apríl je pro mě dnem, kdy se nemusím stydět za svoji paranoiu. Dneska si totiž nikdo nemůže být ničím jistý :) Říkala jsem si, jestli bych při té příležitosti neměla psát o nejzábavnějších knihách, největších podfucích, vtipálcích nebo to-si-snad-děláš-srandu situacích v knižním světě. Nakonec jsem se rozhodla pro tenké knížečky, které mi vždycky zlepší náladu. Abyste věděli po čem sáhnout, až vás někdo naštve nepodařeným vtipem :)


C. Belton: Pusheen: Já, košišta (DK)

Můžete namítnout, že na vypasené kočce z facebookových konverzací není nic vtipného. V tom případě ale nebudeme kamarádi :) Já, košišta je extrémně roztomilá publikace (a o kus víc ve slovenštině, co je lepšího než Já, mačička). Darovala mi ji kdysi Magdaléna a já jí za to nikdy nepřestanu být vděčná. Ke čtení tu toho sice moc není, ale každá stránka stojí za to. Myslete si o mně, že je mi pět, ale mně ty slaďoučké ilustrace buclatého Pusheena vždycky zlepší náladu. 



Kolektiv autorů: Cyanide and Happiness (DK 1. díl, 2. díl)

Taky dárek od Magdalény. C&H miluju už dlouho. Pamatuju, jak jsme si na střední v hodině počítačů místo tvorby prezentací v powerpointu pročítali právě tyhle vtipy. Můj přítel je nemá rád, protože je to prý stupidní ofenzivní humor. A přesně to na tom mám nejradši. Je to stupidní, ale zároveň naprosto geniální (i když se někdy stane, že je to vážně jenom stupidní). Je to ofenzivní, temné, zlé, urážlivé a nebojí se to ničeho. Český překlad vtipům bohužel docela škodí, ale svůj účel to plní. Rozesměje mě to naprosto spolehlivě. Jestli máte rádi třeba Red Meat, mohli byste být spokojení.



S. Vespalcová: Jak přežít v kostce (DK)

Když mi tuhle knížečku (nebo spíš sešitek) dala Michelle k Vánocům, moc jsem od toho nečekala. Děti sice mám ráda a jejich uvažování mě vážně baví, radši s nimi ale sama rozmlouvám, než abych četla jejich editované výroky. Proto mě překvapilo, jak příjemně se to čte (ne že by toho textu byly hromady). Zásahy dospělé ruky sice poznat jdou, dětské perličky to ale nijak nezazdilo. Ilustrace nejsou úplně můj styl, sem ale sedí úplně krásně. Ať už máte děti rádi nebo ne, tahle příručka pro přežití se u vás neztratí :)



Tak už víte, čím si listuju pro lepší náladu. Máte taky rádi takovéhle malé knihy plné radosti? :)

pondělí 28. března 2016

Proč si přečíst 1984?

Pamatujete, jak jsem kdysi nedokázala napsat "recenzi" na Rozum a cit? Úplně stejně to dopadlo i s 1984. Jak skvěle se mi kniha četla, tak špatně se mi o ní psalo. Takže dneska žádný čtenářský deník ani hra na recenzenta. Jen pár důvodů, proč si to přečíst :)

DK; 262 stran; hodnotím 4/5

1. Winston Smith je příjemnou změnou ve světě dokonalých hrdinů. Vyvolených, kteří vždy udělají správnou věc a vytěží maximum ze svých schopností. Samozřejmě je výjimečný, jako jeden z mála si začne klást otázky o světě kolem sebe a riskuje kvůli tomu život. Nečekejte ale, že okamžitě odhalí tajemství Velkého bratra a propluje příběhem jako nahřátý nůž máslem. Winston dělá chyby a hloupě riskuje. A to mě na něm bavilo, musela jsem se o něj totiž pořád bát a fandit mu.

2. Orwell svůj svět popsal tak sugestivně, že pravděpodobně poběžíte přelepit webkameru a celkově budete o kousek paranoidnější. Představte si, že kamery nejsou jen na ulicích, ale ve vašem obývacím pokoji a vlastně úplně všude. Že jste pod dohledem v práci, ve spánku i po cestě domů. Je kontrolován každý váš výraz, slovo i úder srdce. Historie je přepisována podle toho, jak se to zrovna hodí a nikdo ani nemrkne okem. Nemůže. Byl by vaporizován (vymizen, vymazán, zbaven existence, říkejte tomu jak chcete). Nejděsivější na tom je, kolik Orwellových vizí se blíží realitě. 


3. Dostanete skvěle gradující příběh rozdělený na tři části. První mi přišla dobrá, druhá lepší a třetí naprosto famózní. Na tak skvělou psychologickou hru (nebo spíš psychoteror) člověk nenarazí každý den. A jak už jsem řekla na začátku, jestli jste jenom trochu jako já, budete s každou další stranou fandit Winstonovi víc a víc. Věřte, že to bude potřebovat. 

4. Jestli jste četli Farmu zvířat, 1984 vám možná bude stylem vyprávění připadat trochu těžkopádnější. Radím vám ale čtení nevzdávat a pokračovat. Ona ta těžkopádnost krásně dotváří atmosféru světa svázaného pravidly a strachem. 


Jsou to jenom čtyři body a možná nevypadají nic moc. Osobně jsem ale z 1984 byla nadšená. Na Farmu zvířat si to sice nesáhlo (ta u mě vždycky bude mít speciální místo), i tak si ale knihu ráda časem zopakuju. V komentářích se můžete podělit o další důvody, proč si 1984 přečíst :)